Národní taškařice v podobě voleb pro rok 2022 je tu. Dostal jsem jednu obří plachtu na radnici, jednu menší plachtu na obvod a několik žlutých papírků do senátu. Ani se nedivím důchodcům, kteří k volbám nechtějí, protože je to složité. Na druhou stranu chápu, že se ušetří peníze.
Volba do senátu
Ani jeden kandidát není na mém seznamu s názvem “Toho bych chtěl”. Většina kandidátů má uvedenou stranu kterou mám v kategorii “To by volil jen psychicky nemocný člověk”. Zbývají tedy dva lístky. En ten týky vyber jedny špalíky.
Volba na obvod
To mě po..r, tady fakt není koho volit. Normální strany u nás na obvodě asi vymřely. Tedy až na Komunisty. Ty jsou pro změnu nesmrtelný. Letos je to samá ko-ko-koalice. Jediné co mě může zachránit je křížkování. Postupně jsem prošel všechno až na ty komunisty a rozdal plný počet křížků. Uff, byla to fuška.
Volba na radnici
Pouštím se do boje o radnici. Zavaluje mě plachta jak na záhon s bramborama. Po “hodině” čtení s hrůzou zjišťuji, že ta plachta je oboustranná. To bude moje smrt. Zase hromada ko-ko-koalic a podivných spolků. I když mají po městě vylepené plakáty, díky skoro stejným názvům mně to všechno splývá. Jediný co můžu o letošních kampaních říct je, že většina z nich vypadá jak z doby hlubokého socíku. Navíc dost často ty fotky vypadají, jako když to vyfotím já mobilem. Fakt mě zajímá, kde ty strany berou designéry a kolik dostanou ti fotografové. Rozdat 39 hlasů, tvl to bude fuška. Nakonec dávám asi dvacet značek osobám, které jsem aspoň někdy potkal a nezařadil je do svého seznamu “Totální kreténi”. Marně si lámu hlavu, co s tím zbytkem. Nakonec volím kriterium kandidát pod 50 a strana co není na seznamu “Nikdy nevolit”. I tak mně zbývají 4 hlasy. Tak tedy ještě jednou. Aplikuji proti své vůli kritérium pod 60. Končím, mám všechno. Musím ale přiznat lokální prohru díky nevyrovnanému boji mých představ a reality.
Boj u urny
Ještě před “volební školou” kontroluji, že mám všechno připravený a radši házím do kontejneru (na papír) to, co nechci volit (do senátu). Pak vyrážím na zteč s volební komisí. Volební místnost je u nás řádně schovaná. Jenže nejsem tady poprvý, a tak vím, kam jít. V místnosti jsou jen zástupci volební komise. Voliči nikde. Cítím se trochu osamělý a pod drobnohledem. Vždy když hledám svoje písmeno, připadám si jak prvňák. Vždycky si musím přeříkat několikrát abecedu, abych zjistil, zda spadám pod rozhraní “Ko - Kot”. Pak paní nahlas před celou místností přečtě moje příjmení a ročník narození. Všechny “kočky” 60+ si mě prohlídnou od hlavy až k patě. Snad si říkají, že na ten věk to není tak hrozný. Pak to samé ještě jednou u obálky pro senát. Hlavu zvedají už jen ty, co napoprvé neslyšely ročník narození. Ještě že v místnosti nikdo není. I tak se jdu rychle schovat za plentu. Jinak se budu červenat. Bojuji s plachtou na brambory, ale vítězství mám na dosah. Ještě zkontrolovat, že tam nehážu i občanku. Beru obálky, přistupuji k urně a šup tam s tím. Poslední dobou mám vždycky stejný pocit, jako když stojím u skartovačky. Hotovo, mám to za sebou. Ještě jednou překontroluji občanku a samozřejmě vše podle vzoru nade dveřmi B+M+K (brýle, mobil, klíče). Vše v pořádku. Na odchodu se míjím s dalším voličem ve dveřích. Je to tu prostě davovka.
Check score
Nevím proč, ale večer neustále sleduji výsledky voleb na netu. Je to jako když čekáte na výsledek zápasu, na který jste vsadili, i když vás ten zápas vlastně vůbec nezajímá. Jenže výsledků jsem se nedočkal. Až druhý den ráno vychází najevo, co mi bylo jasné už před týdnem. Malá účast, vedoucím lídrem voleb je NE a jedna z ko-ko-koalic. Ze zaškrtnutých mám pár dobrých zásahů. To je jediné, co mě může těšit. Do senátu budu muset bohužel ještě jednou. Ještě že tam už jsou jen dvě možnosti.
PS: Mám dobrý nápad jak na příští volby nalákat víc lidí. Každý kdo přijde příště k volbám dostane tričko s nápisem “Volil jsem v roce 20??”. Pokud bude tričko zdarma nebo za symbolickou cenu do 30 kč (dle supermarketérského hesla vše za 30), určitě přijde dvojnásob lidí.
