Zpověď - 3059 - Nový svět

Dnes jsem se probudil do nového světa. Světa, kde strach z pandemie vystřídal strach z války.

300 kilometrů od našich hranic je stát na jehož území se válčí. 800 kilometrů od našich hranic rakety zabíjejí lidi. Doufal jsem, že naše, ani žádná jiná generace, už tohle nezažije. Na východ od naší země jsou ale lidé, kteří evidentně smýšlí zcela jinak.

Přiznávám se, že sám mám obavy z dalšího vývoje situace. Dobře si pamatuji, jak jsem jako kluk byl vystrašený, když padaly první rakety na Bagdád. A tohle je mnohem blíž. Jednou budu tohle období nazývat “dobou strachu”.

Přeji si aby to rychle a dobře skončilo. Dobře alespoň pro ty, pro které to ještě dobře skončit může.

Den 1704 - Kuřácká

 Do prázdného rozlehlého foyer se odkudsi z horních pater ozval dívčí hlas:

 „No a co? Jsem malá, tlustá a kouřím.“ 

 Po kratší odmlce se z jiného prázdného místa ozval mužský hlas:

 „No a nic. Jsem velkej, svalnatej a mám taky problémy s hlavou.“ 

... A pak, že se lidé nedokážou domluvit.

Den 1667 - Rychlost

 Již od včerejšího večera mě pronásleduje otázka:

Jsem pomalí, protože spěchám?

Den 1664 - Karel Hynek

Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj byl lásky čas
A ten náš křeček Lojzík si lehnul v koutku jako lemra.

Říkala smutná paní na ulici, když vybírala kytičku v květinářství.
Snad to dopadlo dobře. Víc jsem už neslyšel.

Cítil jsem, jak na malou chvíli toho mám s Lojzíkem hodně společného.

Den 42 - Ohlédnutí

Pozdní věk se pozná podle toho, že při otáčení za krátkou sukní začíná bolet krční páteř nebo záda. Většině lidí se následně vybaví tisíc a jedna parafrází oblíbeného filmového citátu:

Když nemůžeš hýbat hlavou, otoč se celý.

Klidné vychutnání, možná jednoho z posledních teplejších dní v tomto roce, mě tak zkazila jedna vydařeně krátká minisukně. Nic naplat. Za všechno se platí.

Den 5 - Strach

Největším nepřítelem člověka je strach. Proto máme všechny ty moderní vymoženosti. Televizi, mobily, počítače a další zabíječe času i nečasu. Strach ale zůstává.  

Den 4 - Myšlenky

Snažím se zastavit své myšlenky. Našel jsem si čas i místo, ale to nestačí.  

Den 3 - Náhody

 Musím přehodnotit, zda náhody v mém životě nejsou plánované. Dnes jsem potkal starého známého. Nedávno začal s podobným experimentem jako já. Koho asi potkám zítra?

Den 2 - Ztráty a nálezy

Ztratil jsem svoje sny. Někde mezi pubertou a dneškem, utopil jsem většinu svých snů. Ty drobnější se vyplnily bez toho aby zanechaly významnější stopu v mém životě. Ty velké zešedivěly a ztratily se. Staly se pouhou absurdní polohou rozbouřené mysli dítěte. V uzavřené škatuli mantinelů společnosti se objevily i nové sny. Touha po nových botách, oblečení, kazeťáku, televizi, autě, bytu, domu, a pití s bublinkama. Sny a touhy po něčem, co vlastně vůbec nepotřebuji. I tady je třeba začít znova. Jak vlastně ty moje dětské sny vypadaly?

Reinkarnace Automatu 70

S věkem přicházejí šílené nápady. Začal jsem tedy vyžadovat každý den alespoň 20 minut jen pro sebe. Samota, ticho, bez internetu,bez počítače, bez tisku a bez okolních rušivých elementů v podobě čehokoli živého či neživého. Jen já a moje myšlenky. Není to moc ,ale je to začátek.

Myšlenky prozatím skáčou je kapky deště.  Jasný směr s neznámým cílem.

K tomuto účelu jsem reinkarnoval Automat 70 který bude sloužit jako moje veřejná zpověď. Jako veřejný prostor pro výstup z těchto předtuch vlastního stínu.

Den 1

Zamrazení. Je mě více jak 30 let a o sobě nevím nic. Všechno co jsem, je výsledkem ústupků rodině, práci a společnosti. Kdo jsem? Cesta bude delší než se na začátku zdálo.