Konec BLOG.CZ

Je to jen pár dní kdy skončila blogovací BLOG.CZ. O tom zda tato služba měla nebo neměla svůj potenciál již není nutno sáhodlouze hovořit. Z komerčního pohledu se prostě nevyplatilo nadnárodní korporaci udržovat takovou službu. Zjednodušeně řečeno prachy to nenese, tak co s tím!

Blogování je na konci s dechem 

A není se co divit. Podle mého, kvalitní obsah již na českém internetu vzniká jen ojediněle. Kvalita obsahu nejen na blogovací scéně, ale i v dalších internetových masmédiích, šla za posledních pár let výrazně dolů. Kvalita se prostě hledá čím dál složitěji. Důvod je jasný. Je složité se prosadit, je složité udržet si návštěvníky, je složité najít čas na to dělat to opravdu dobře. Za snížením kvality ale stojí i konzumenti obsahu. Není čas číst dvoustránkový příběh, není čas kvalitně reagovat a případně oponovat autorovi nad jeho úvahou. 

Za všechno může Facebook a Tweet 

Vyjádření že za všechno může Facebook a Twitter nemám moc rád. Uživatelé tento formát a jistou sociální bublinu přijali velmi rychle a je to jejich volba. To, že tyto služby nabízí přesně to co uživatelé chtějí, je jen výsledkem poptávky. Ve většině případu tyto služby nebrání využití právě této platformy k propagaci vašeho blogu a umožňují vám dostat tak váš obsah dál. 

Má tedy cenu psát svůj blog?

Pro každého blogera byl důvod psát blog rozdílný. Proto ani odpověď na tuto otázku není jednotná pro všechny. Každý musí zvážit své pohnutky proč psát blog, porovnat jejich pro a proti a podle toho jít dál nebo být zapomenut v propadlišti dějin. 

Odpočívejte v pokoji (RIP)

I já měl několik starších blogů na blog.cz. Řádně jsem zvážil zda má cenu jejich obsah přenést. Nabyl jsem dojmu, že část obsahu přenesu sem a část obsahu zmizí v nenávratnu. A tak se stalo. Děkuji všem kteří kdy na mé články na BLOG.CZ reagovali a kteří my poskytli spětnou vazbu. Byl to dobrý čas, který právě skončil. Kola našeho světa se ale točí dál a nám nezbývá než jít dál.

Umí si lékaři organizovat svoji práci?

Promiňte ale musím se zcela vážně zeptat: Umí si lékaři organizovat svoji práci?

Jako u všech ostatních povolání i většina lékařů může predikovat jak bude vypadat jejich pracovní den. Samozřejmě můžete mít nečekané náhody, výpadky v technice nebo pracovní síle, akutní případy které nelze očekávat nebo jiné nečekané životní události. Nic to ale nemění na tom, že i lékař může správně plánovat svůj den. Proč? Přeci proto aby lépe léčil, chránil sebe i své pacienty a hlavně, neplýtval časem pacientů.

V uplynulých 14 dnech jsem navštívil tři lékaře. Všude jsem byl řádně objednán, v jednom případě dokonce tři měsíce předem, vždy šlo o běžné rutinní vyšetření. Přístup byl ale pokaždé jiný.

1. Objednán na 9:15. Přicházím do prázdné ordinace v 9:10. Sestřička kontroluje čekárnu zhruba v 9:13. „Dobrý den, vydržte chvíli, paní doktorka tam má ještě pacienta.“ Na řadu jdu v 9:20. V 9:30 odcházím a v čekárně sedí jen jeden pacient.

2. Objednán na 9:00. Přicházím do plné čekárny kde sedí 6 lidí. Opatrně se ptám kdo je poslední a kdo je ještě objednán na devátou. Poslední je paní vedle mě a na devátou jsou objednáni všichni. Sestra kontroluje ordinaci asi v 9:05. První pacient vchází v 9:15. já se na řad dostávám v 11:00. V 11:15 odcházím. Jen tak mezi řečí se s úsměvem ptám sestřičky: „Dnes tu máte nějak plno“. Odpověď mě vlastně ani nezaskočí „Máme dnes nějak hodně objednávek“. Nakonec i pán co šel na řadu až po mně, byl objednán na 9:00. Když odcházím je v čekárně asi 8 pacientů. Devátý pacient, který právě vchází, se ptá zda je také někdo objednaný na 11tou. Všichni, kromě jedné paní která objednaná není vůbec. Prostě nějak hodně objednávek.

3. Objednán na 10:00. Přicházím do čekárny, kde sedí 4 lidi, v 9:50. Sestřička kontroluje ordinaci cca v 10:00. V 10:05 vychází pacient od lékaře a sestra vykoukne ven a hlásí moje jméno. Ostatním se sestřička omlouvá, že už musí brát objednané pacienty. Dovnitř 10:05. Ven v 10:20. V čekárně stále 4 lidi.

Tři lékaři, tři přístupy. Je to samozřejmě o lidech. V případě č2 mě lékař mohl klidně objednat na 11 a všichni, bychom byli více v pohodě. Ale udělat rozpis po dvaceti minutách bylo pravděpodobně nad možnosti lékaře i sestry.

Dalším aspektem v této době je plná čekárna. Evidentně se to do této doby nehodí, aby vám v malé nevětrané místnosti bez oken sedělo 8 nemocných lidí, většinou v rizikové věkové kategorii. Riziko nekomunitního šíření se stává dle mého názoru větší. I to je důvod proč k tomu přistoupit jinak.

Chápu, že to v mnoha případech není jednoduché, ale ve dvou případech to šlo a ve třetím ne?!

Naučte se prosím, lékaři, lépe spravovat svůj čas a neplýtvat tím naším. Předem děkuji za kladné vyřízení mé žádosti.