Když jsem ráno jel na kole do práce, už z dálky jsem zahlédl muže s bílou hůlkou. Ve chvíli kdy jsem se k němu blížil, upozornil jsem na sebe a on povídá: “Díky, ale slyšel jsem vás už z dálky”. Odpovídám “Tak to jste dneska první, všichni ostatní byli hluchý”. Začal se hrozně smát a povídá “A taky vypadali jako slepí, co?”
Tenhle drsný humor mi připomněl výborný text z Newyorkeru. Jde o výběr z knihy The Country of the Blind: A Memoir at the End of Sight. Pokud se nebojíte těžkých témat, doporučuji přečíst newyorker.com
Twitter:
Míjím na kole slepce, upozorním na sebe a on povídá. Díky, ale slyšel jsem vás už z dálky. Povídám. Tak to jste dneska první, všichni ostatní byli hluchý. Hrozně se směje a povídá. A taky vypadali jako slepí, co? Tenhle typ humoru mi připomněl text https://www.newyorker.com/culture/the-weekend-essay/how-to-be-blind
Žádné komentáře:
Okomentovat