Jan Kraus

Show Jana Krause byl jedním z mých oblíbených pořadů. V poslední době mě bohužel přestal bavit. Jako by pan Kraus již vyplýtval svoji ostrou munici a nyní mu už zbyla jen ta standardní, slepá. Přestal jsem tedy tento pořad sledovat v televizi a nyní si pouštím vybrané výstupy jen na internetu. Zaujal mě ale jiný projekt pana Krause. Jde o jeho Kraus magazín. Na rozdíl od jeho televizního show, zde najdete  i ostřejší články, více otevřené a s větší kuráží. Prostě to co bych od formátu Jana Krause běžně čekal.

Show Jana Krause . . . . http://www.showjanakrause.cz/

Kraus Magazín . . . . http://www.krausmagazin.cz/

Facebook Jana Krause . . . . https://www.facebook.com/jankraus.cz

PF 2014

Všechno nejlepší v roce 2014, hodně zdraví štěstí a spokojenosti. Tohle většinou přeji lidem které neznám a kterým nevím co jiného jim přát. Prostě jen fráze. Ostatním přeji podle situace. V poslední době hlavně zdraví, někdy mrzký peníz, dobrou práci, nebo prostě jen lepší management.

A vám blogeři, přeji hlavně touhu po tom tvořit, sílu překonávat a inspiraci nejen ku psaní.

Den 42 - Ohlédnutí

Pozdní věk se pozná podle toho, že při otáčení za krátkou sukní začíná bolet krční páteř nebo záda. Většině lidí se následně vybaví tisíc a jedna parafrází oblíbeného filmového citátu:

Když nemůžeš hýbat hlavou, otoč se celý.

Klidné vychutnání, možná jednoho z posledních teplejších dní v tomto roce, mě tak zkazila jedna vydařeně krátká minisukně. Nic naplat. Za všechno se platí.

Den 5 - Strach

Největším nepřítelem člověka je strach. Proto máme všechny ty moderní vymoženosti. Televizi, mobily, počítače a další zabíječe času i nečasu. Strach ale zůstává.  

Den 4 - Myšlenky

Snažím se zastavit své myšlenky. Našel jsem si čas i místo, ale to nestačí.  

Den 3 - Náhody

 Musím přehodnotit, zda náhody v mém životě nejsou plánované. Dnes jsem potkal starého známého. Nedávno začal s podobným experimentem jako já. Koho asi potkám zítra?

Den 2 - Ztráty a nálezy

Ztratil jsem svoje sny. Někde mezi pubertou a dneškem, utopil jsem většinu svých snů. Ty drobnější se vyplnily bez toho aby zanechaly významnější stopu v mém životě. Ty velké zešedivěly a ztratily se. Staly se pouhou absurdní polohou rozbouřené mysli dítěte. V uzavřené škatuli mantinelů společnosti se objevily i nové sny. Touha po nových botách, oblečení, kazeťáku, televizi, autě, bytu, domu, a pití s bublinkama. Sny a touhy po něčem, co vlastně vůbec nepotřebuji. I tady je třeba začít znova. Jak vlastně ty moje dětské sny vypadaly?