Pozdní věk se pozná podle toho, že při otáčení za krátkou sukní začíná bolet krční páteř nebo záda. Většině lidí se následně vybaví tisíc a jedna parafrází oblíbeného filmového citátu:
Když nemůžeš hýbat hlavou, otoč se celý.
Klidné vychutnání, možná jednoho z posledních teplejších dní v tomto roce, mě tak zkazila jedna vydařeně krátká minisukně. Nic naplat. Za všechno se platí.
Největším nepřítelem člověka je strach. Proto máme všechny ty moderní vymoženosti. Televizi, mobily, počítače a další zabíječe času i nečasu. Strach ale zůstává.
Musím přehodnotit, zda náhody v mém životě nejsou plánované. Dnes jsem potkal starého známého. Nedávno začal s podobným experimentem jako já. Koho asi potkám zítra?
Ztratil jsem svoje sny. Někde mezi pubertou a dneškem, utopil jsem většinu svých snů. Ty drobnější se vyplnily bez toho aby zanechaly významnější stopu v mém životě. Ty velké zešedivěly a ztratily se. Staly se pouhou absurdní polohou rozbouřené mysli dítěte. V uzavřené škatuli mantinelů společnosti se objevily i nové sny. Touha po nových botách, oblečení, kazeťáku, televizi, autě, bytu, domu, a pití s bublinkama. Sny a touhy po něčem, co vlastně vůbec nepotřebuji. I tady je třeba začít znova. Jak vlastně ty moje dětské sny vypadaly?
